Na počátku 20. století se na stránkách světového tisku objevily zprávy, které zněly jako technická pohádka. Carské Rusko a Spojené státy americké prý uvažují o vybudování mostu či tunelu přes Beringovu úžinu. Tato idea, která by spojila Sibiř s Aljaškou, byla představována jako logické pokračování rozvoje železnice v éře, kdy byla dokončována Transsibiřská magistrála a kdy inženýrská fantazie neznala hranic nejen v románech Julese Verna.
Souhlas cara a velké plány
První náznaky se objevily už v roce 1905, kdy car Mikuláš II. dal předběžný souhlas ke zkoumání technických možností přemostění či podzemního propojení východní části ruského impéria a Severní Ameriky. Myšlenka zapadala do širší vize globální železniční sítě, která by spojila Petrohrad, Moskvu a Vladivostok s New Yorkem a San Franciskem. Stavba měla navázat na dokončenou Transsibiřskou magistrálu a protáhnout její trať na Čukotku, odkud by pokračovala přes Beringovu úžinu do Aljašky a dále do Kanady a USA.
Francouzský baron a americké peníze
V létě roku 1906 vystoupil s odvážným plánem francouzský inženýr baron Léon (Loicq) de Lobel, který tvrdil, že disponuje povolením od ruského cara a podporou amerických investorů. Podle jeho vize měla být přes 80 kilometrů široký průliv vybudována kombinace mostu a tunelu s využitím Diomedových ostrovů jako přirozených pilířů. Projekt byl prezentován jako dílo francouzsko-amerického syndikátu, který by zajistil financování a technické vedení stavby. Zprávu převzaly nejvýznamnější noviny své doby, kdy například The New York Times přinesly 2. srpna 1906 článek „For Bering Strait Bridge“, a popsaly předpokládanou trasu mezi Sibiří a Aljaškou.
Velkou pozornost věnoval projektu také americký regionální tisk. List San Francisco Call otiskl 2. září 1906 článek s titulkem „San Francisco to St. Petersburg by Rail!“, doplněný nákresy mapujícími železniční spojení mezi Ruskem a Spojenými státy. V New Jersey byla dokonce založena společnost s názvem Trans-Alaska-Siberian Railway Company, v jejímž vedení se objevila jména uznávaných mostních inženýrů, například J. A. L. Waddella. Na americké straně na projektu spolupracoval i konzultant E. L. Corthell, jehož archivní materiály dokládají vážně míněné přípravy, alespoň na úrovni studií a koncesních jednání.
Technické překážky a politická realita
Technické návrhy počítaly spíše s tunelem než s mostem, a to především kvůli silným mořským proudům, pohybujícím se ledovým krám a extrémnímu klimatu. Beringova úžina byla sice relativně mělká, ale stavba by vyžadovala překonání náročných geologických i klimatických podmínek. Odhadované náklady dosahovaly stovek milionů zlatých rublů, což pro carské Rusko představovalo astronomickou částku. Přesto byly roku 1906 podniknuty konkrétní kroky k založení konsorcia a k získání koncesí. Projekt byl představen jako symbol technického pokroku a mezinárodní spolupráce a také jako ekonomická příležitost, která by urychlila obchodní spojení mezi Evropou, Asií a Amerikou.
V zákulisí se jednalo o projektu poměrně intenzivně. Na ruské straně byla zvažována severní železniční trať, která by prodloužila Transsibiřskou magistrálu k Čukotce. Na americké straně probíhala jednání o napojení na plánované železniční trasy na Aljašce a v Kanadě. Přesto zůstávaly klíčové problémy nevyřešeny – obrovské vzdálenosti bez infrastruktury, drsné podmínky v oblasti průlivu a politická nestabilita carského impéria po revoluci roku 1905.
Konec snu
Na jaře 1907 ruské úřady projekt definitivně zastavily. V carském rozpočtu nebyl prostor pro investice takového rozsahu a státní priority směřovaly k posílení vojenského námořnictva po debaklu ve válce s Japonskem a k vnitřním reformám. Myšlenka gigantického spojení, které by umožnilo cestovat vlakem z Londýna nebo Petrohradu až do New Yorku bez jediného přerušení, se rozplynula stejně rychle, jako vznikla.
Myšlenka ale přežila i pád carského režimu a později se znovu objevovala v různých podobách, ať už v sovětských studiích 20. let, v amerických koncepcích 40. a 70. let nebo v moderních ruských úvahách o „mostu přátelství“ mezi Sibiří a Aljaškou. Skutečný základ těchto vizí však leží právě v letech 1905–1907, kdy se zdálo, že svět stojí na prahu nové éry mezikontinentálních železnic.
Zdroj: topwar.ru, San Francisco Call, „San Francisco to St. Petersburg by Rail!“, 2. 9. 1906, The New York Times, „For Bering Strait Bridge“, 2. 8. 1906
Autor/Licence fotografie: redakce Securitytech.cz s pomocí AI, Volné dílo